Vesnice Harš a její neobvyklá historie
Vesnice Harš leží na severu v evropském měřítku unikátní mazurské jezerní oblasti u trasy spojující města Gizycko a Wegorzewo. Je poprvé zmíněna roku 1550. Charakteristická je nepravidelnou starou zástavbou, která ideálně ladí s mírně pahorkatým terénem na břehu jezera a přitom uprostřed pastvin, polí a rozlehlých lesů.
Vesnice byla součástí královského majetku. V roce 1858 k ní patřilo 79 lánů a 15 jiter půdy. Žilo zde tenkrát 685 obyvatel. V roce 1938 jich bylo 811. Oficiální název zněl Haarszen, ale v roce 1938 byla písemná forma názvu změněna na Haarschen.
Harš leží nad stejnojmenným jezerem, které má statut „zóny ticha“. Plavidla s hlučnými motory sem prostě nesmí. Jezero patří k zdejším nejhlubším. Na jeho břehu je i informační tabule o zdejší historii.
Zakladatelem vesnice, zvané původně Skarsaw, byl Martin Gut ze Swider. Byla založena na 80 lánech. V roce 1600 zde žilo 48 sedláků a 10 chalupníků. Ale už v roce 1710 na mor zemřelo 311 obyvatel – čili téměř celá vesnice. Z pohromy byly obviňovány temné síly. Proto pozůstalí hledali mezi na mor zemřelými upíra, který požírá vlastní tělo. Takovému mrtvému pak usekli hlavu, umístili mu ji do podpaždí a tělo znovu zakopali. Neustálou manipulací s ostatky se epidemie šířila ještě rychleji.
Za první světové války zde fungoval přesídlenecký tábor. Ve vsi žili především Němci, což vedlo k postupné germanizaci Mazurů z okolí. Postupující frontová linie mezi carským Ruskem a Pruskem téměř úplně zničily dřevěnou vesnici. Po válce Němci vyhráli lokální plebiscit a silná germanizace oblasti pokračovala, přesídlencům přidělovali půdu zadarmo a podporovali vznik nových hospodářství, takže Harš a okolí získaly jednolitý ráz.
Významnou atrakcí vesnice je velký počet čapích hnízd. Je neuvěřitelné, že právě tuto obec si čápi tak mimořádně oblíbili.
Díky bohaté a proměnlivé historii vesnice i celých Mazur je zde vítán každý návštěvník, bez ohledu na to, odkud v dobrém přichází. Jistě tady i vy pro sebe najdete něco jedinečného.